Teď už si jeho majitelé máčet ruce nemusí. K vyvolání fotek slouží moderní minilab.

Psal se rok 1946, když mladý Jan Drápal založil v Boskovicích na Kobližné ulici fotoateliér. „Vyučil se fotografem ve Vyškově pod panem Krupičkou. Po škole zamířil rovnou do Boskovic. Tenkrát volná místa rozdělovala Komora fotografů. A jemu přidělili místo tady,“ vypráví zakladatelova snacha Věra Drápalová, která později podnik převzala se svým manželem Ivem.

Soukromou firmu Foto Drápal však v padesátých letech znárodnili a ateliér přesunuli o kousek dál na ulici kapitána Jaroše, kde fungoval do šedesátých let. Nápis Foto Drápal na dlouhou dobu nahradila Fotoslužba. Potom podnik čekalo další stěhování. V horní části na Masarykově náměstí vznikl velký ateliér v místě, kde dnes sídlí konkurence. Provozovaly jej Služby Boskovice a Jan Drápal tam dělal vedoucího. „Tehdy tam pracovalo kolem deseti zaměstnanců,“ uvádí Drápalová.

Na rozdíl ode dneška, kdy Foto Drápal nabízí i nejrůznější zboží, tehdy byly hlavní náplní práce Drápalových fotografické služby. „Fotily se hlavně svatby nebo snímky na průkazky. Fotograf byl neustále v terénu, jezdil po vesnicích. Pracovní dobou šichta nekončila,“ vypráví Drápalová. Fotograf dojížděl i do Olešnice, kde měl podnik malou pobočku.

Po revoluci vrátili ateliér na náměstí původnímu majiteli a Drápalovi dostali zpět své vybavení. „Vrátili nám samozřejmě to opotřebované. Po čtyřiceti letech používání jsme stejně museli nakoupit všechno nové,“ vysvětluje Drápalová.

Ateliér doma

Najednou však řešili jiný problém, a to kde vytvořit nový ateliér. „Peněz bylo málo, tak jsme se nakonec rozhodli, že než něco nového kupovat, to radši upravíme prostory v domě, kde jsme bydleli. Na ulici 17. listopadu,“ vzpomíná Drápalová. A tak se podnik na začátku devadesátých let přestěhoval tam, kde ho znají zákazníci dodnes.

Majitelé upravovali ateliér postupně. Ještě pamatují doby, kdy byla čekárna na chodbě a bouraly se dveře, aby o pár let později mohla na místě původního bytu vzniknout i prodejna. „Podmínky tu tenkrát byly velmi provizorní. Všechno šlo pomalu a postupně,“ vypráví vnučka zakladatele Iva Řezníčková, která do podniku nastoupila v první polovině devadesátých let.

Nejprve začínali s černobílými fotografiemi, které vyvolávali v temné komoře. Ustalovač, vývojka, zvětšováky. To už teď Drápalovi nepoužívají. Místo toho stojí v místnosti za prodejnou moderní minilab a tma už na vyvolání není potřeba. „První minilab, ještě na kinofilmy, jsme koupili před deseti lety. O pár let později jsme pořídili digitální a teď už rok máme nejnovější model,“ popisuje Věra Drápalová. Její dcera Iva přikyvuje. „Tenkrát nás vůbec nenapadlo, že může jít technika tak rychle dopředu. Se začátky před dvaceti lety se to nedá srovnávat,“ dodává Řezníčková.

V současnosti nabízí v ateliéru veškeré služby od focení na průkazy, přes fotky dětí, svatby nebo třeba akty. Zákazníci si tam mohou nechat zhotovit například i hrnky, polštáře nebo trička se svou podobiznou. A v prodejně vybrat z nepřeberného množství zboží, od fotoaparátů po digitální rámečky.

Ve firmě Foto Drápal, kterou v současnosti vlastní manželé Věra a Ivo a jejich dcera se zetěm, začne zanedlouho pracovat čtvrtá generace. „Dcera Jana dokončí za rok školu a my už se tu všichni těšíme, až nastoupí u nás v podniku,“ usmívá se Iva Řezníčková.

Podle ní s sebou rodinný podnik nese výhody i nevýhody. Ale výhod je prý víc. „Nejdůležitější je, že vyděláváme sami na sebe a snažíme se, aby podnik šlapal i do budoucna. To samozřejmě znamená, že počítáme i s pokrokem techniky, která jde nezadržitelně dopředu,“ dodává Řezníčková.

ŽANETA ONDROUŠKOVÁ