Do té doby se jimi zabývali především vzdělaní nadšenci, kteří se primárně věnovali jinému oboru. Již za svého života byl Wankel současníky až mytologicky přezdíván otcem prehistorie rakouské a později i otcem moravské archeologie.
V Blansku se Jindřich Wankel brzy zapojil do veřejného i politického života. Mezi blanenskými občany byl velice oblíben. Prestiž si vydobyl i tím, že v letech 1859 a 1866, kdy zuřily prusko- -rakouské války, dokázal v Blansku úspěšně potlačit epidemii cholery. Byl dokonce oblíbencem šovinistického rakouského spisovatele, ale jinak výborného novelisty, Ferdinanda von Saara, jenž v letech 1872 až 1905 žil jako host Salmovy rodiny na blanenském zámku.
Spolek Rastislav
Saarův popis Wankla najdeme v jeho novele „Dr. Trojan“ z roku 1896. V letech 1861 až 1883 byl Wankel členem blanenské obecní rady, ale především se stal v roce 1862 spolu se svou ženou Eliškou jedním ze zakladatelů prvního českého obrozeneckého spolku v Blansku. Čtenářsko–pěveckého spolku Rastislav. Autorem spolkového praporu Rastislava byl Wanklův blízký přítel, který k němu často jezdíval na návštěvu do Blanska, malíř Josef Mánes. V Blansku na Wankla nikdy nezapomněli a již v roce 1884, rok poté, co se odstěhoval do Olomouce, ho blanenští radní po zásluze jmenovali čestným občanem městyse Blanska.
Wankel se také staral o to, aby veřejnost věděla o jeho nálezech z Moravského Švýcarska. Vydával statě v prestižních časopisech a zároveň začal jezdit po mezinárodních archeologických nebo antropologických sjezdech. Navštívil kongresy v Kyjevě, Mnichově, Stockholmu, Kazani, Berlíně, Moskvě, Tbilisi a dalších městech, kde si vydobyl značnou prestiž a navázal vztahy s tehdejšími předními učenci.
Mnozí z nich se stali jeho přáteli a navštívili ho i v Blansku. Mezi ty nejznámější patřil hrabě Alexej Sergejevič Uvarov, zakladatel Ruské archeologické společnosti, nebo Dmitrij Nikolajevič Anučin, zakladatel antropologie jako vědního oboru v carském Rusku. Wankel si mimo jiné dopisoval s německým polyhistorem Rudolfem Virchowem.
Své výzkumy a bohatou vědeckou činnost publikoval ve více než šedesáti pracích. Nejslavnější je jeho kniha „Bilder aus der Mährischen Schweiz und ihrer Vergangenheit“ vydaná v roce 1882 ve Vídni, ve které shrnuje svoje archeologické a antropologické bádání a popisuje i historii rodiny Salmů a některých obcí v Moravském Švýcarsku.
Po odchodu z Blanska se v roce 1883 Jindřich Wankel na penzi usadil u své dcery Vlasty v Olomouci, kde se podílel na založení „Vlasteneckého spolku musejního“. Společně s Wanklem stál u zrodu tohoto spolku i jeho zeť Jan Havelka. Wankel byl v Olomouci již poslední léta svého života upoután na lůžko a do veřejného života téměř nezasahoval. Zde také 5. dubna 1897 Jindřich Wankel umírá a na jeho počest mu olomoucký musejní spolek zřizuje na místním hřbitově důstojný náhrobek, kde je pohřben se svými spolupracovníky Janem Havelkou a Ignátem Wurmem.
Kritika Wankla
Už za Wanklova života se vyrojilo několik kritiků jeho výzkumných prací. Byly to především archeologové mladší generace, kteří mu vytýkali například jeho romanticko-autochtonickou koncepci pravěku nebo že v terénu pracoval velmi chaoticky, bez většího plánování. Mezi kritiky vynikal především rodák z Blanska, ambiciózní prehistorik a učitel Karel Josef Maška. Tyto výtky však zůstaly většinou utajeny v soukromé korespondenci.
Čtrnáct let po Wanklově smrti proti němu veřejně vystoupil literární historik Miloslav Hýsek, když ho ve svém díle „Literární Morava v letech 1849–1885“ značně zkritizoval, využívaje především poznatky jiného archeologického nadšence Jana Kniese. Na tu dobu se strhla v tisku velká polemika, kdy se Wankla zastával především jeho vnuk, slavný archeolog Karel Absolon. Některá kritika byla vskutku oprávněná, avšak Jindřich Wankel se jako pionýr moravské archeologie zřetelně zasloužil nejen o její propagaci, ale i o místo mezi vědními obory.
Kromě již zmiňovaného udělení čestného občanství bylo po Wanklovi pojmenováno i jedno z hlavních blanenských náměstí. Dne 22. června 1969 mu byla při příležitosti otevření Okresního vlastivědného muzea v Blansku v předzámčí odhalena pamětní bronzová deska od akademického sochaře Antonína Stejskala.
JINDŘICH ČELADÍN (autor pracuje v Muzeu Blansko)
PRVNÍ ČÁST: Wankel: fenomém archeologie a legenda Moravského krasu