Diváci v Boskovicích seděli při festivalu i na větvích stromů

Přeplněné letní kino, vlajkonoši s různobarevnými vlajkami, pionýrky s květinami i nastupující delegace herců a zástupců patronátních podniků. To jsou vzpomínky na Filmový festival pracujících v Boskovicích, kterému je věnovaný další díl seriálu Deníku Rovnost Letní retro.

Festival se v Boskovicích každoročně konal v letech 1964 až 1989. V časech jeho největší slávy na něj jezdilo na třicet tisíc diváků z širokého okolí. Filmy se promítaly na největší promítací plochu ve střední Evropě, vstupné stálo deset korun a soutěžilo se o nejlépe vyzdobenou výlohu obchodu ve městě.

SEDMÝ DÍL SERIÁLU LETNÍ RETRO, VĚNOVANÝ SOKOLSKÉMU FESTIVALU PRACUJÍCH, ČTĚTE VE STŘEDEČNÍM (15. SRPNA) VYDÁNÍ JIHOMORAVSKÝCH DENÍKŮ ROVNOST.

Touha mít něco, co jinde nemají, ovládla skupinku několika mladých lidí z Boskovic, kteří koncem padesátých let pomáhali stavět letní kino. „Každý, kdo měl lopatu a krumpáč, se tehdy rád přidal. Lidé byli nadšení," vzpomíná Bohuslav Kučera, který se stavby zúčastnil jako brigádník a dodnes v kině dělá promítače. Když bylo hotovo, vedení kina začalo v Praze jednat o jeho zařazení mezi festivalová města. Úspěšně. Boskovice se tak od čtyřiašedesátého roku staly nejmenším městem Filmového festivalu pracujících.

Členové jeho štábu se vždy po deset dnů snažili nabídnout atraktivní filmy. „Festival byl pochopitelně podřízený tehdejší politické situaci a zaměřoval se hlavně na filmy ze socialistických zemí. Okresní závody se účastí na festivalu snažily získávat popularitu u vyšších funkcionářů," vysvětluje Jiří Bušina z Klubu přátel Boskovic. Dodává, že nejvíc diváků přišlo na český film Ta naše písnička česká. „V hledišti s kapacitou dvou a půl tisíce míst se najednou tísnily čtyři tisíce lidí. Vždycky jsme zahlásili: Až řekneme tři, nadechněte se a srazte se k sobě! Kdo přišel později než půl hodiny před začátkem, měl smůlu. Lidé byli prostě všude, na zemi i na stromech," popisuje Kučera.

Nynější vedoucí boskovického kina Radek Pernica zažil několik ročníků Filmového festivalu pracujících jako dítě. „Nerozuměl jsem tomu, co se v Boskovicích děje. Pamatuji si jen, že všude bylo najednou mnohem víc lidí, ve městě parkovala drahá cizí auta a obchodníci se předháněli ve výzdobě svých výkladů," vypráví Pernica.

Do Boskovic přijela například Stella Zázvorková, Karel Gott, Yvetta Simonová nebo Milan Chladil. Před každým promítáním vystupovaly různé skupiny či dechové a taneční soubory. „Všichni účinkovali zadarmo, byla to pro ně čest," podotýká tehdejší promítač Pavel Kovařík. Volila se také festivalová královna krásy.

Když v letním kině zhasla světla, v přeplněném hledišti se rozzářily tisíce prskavek. „Náš bezpečnostní technik z toho málem padal do mdlob. Nikdy ale nic neshořelo a za tu nádhernou atmosféru to určitě stálo," vzpomíná Kučera. Festivaly práce celostátně skončily po sametové revoluci. „Změnily se politické i ekonomické poměry a ze strany ústředního filmového štábu a distributorů filmů už nebyl zájem je pořádat," dodává Bušina.

VERONIKA MACHOVÁ