Její nejstarší část pochází z období raného baroka. „Datuje se k roku 1639, kdy ji postavil původem italský kominický mistr a stavitel Sylvestr Fiota z Chiavenny. Zbudoval zde tři části – předsíň, hlavní sál a v prvním patře na západní straně ženskou galerii. Boskovičtí Židé byli ortodoxní a podle jejich pravidel, která platí dodnes, se muži a ženy modlí vždycky odděleně," přibližuje historii objektu průvodkyně boskovickou židovskou čtvrtí Helena Janíková. Dispozice synagogy odpovídala tradici – na východní stěně směrem k Jeruzalému je umístěna schránka na posvátné texty tóry, uprostřed sálu vyvýšené řečniště zvané bima, kolem dřevěná sedadla pro muže a v patře zmíněná galerie pro ženy.

Už po šedesáti letech však její prostory rozrůstající se židovské komunitě nestačily. „Židé proto požádali majitele panství hraběte Ditrichštejna o povolení rozšířit ji. Souhlas dostali v roce 1698," rozvíjí dál příběh starobylé modlitebny Janíková. A tak bylo v severní stěně prolomeno zdivo, vznikly v ní tři oblouky a za nimi vedlejší loď i nové schodiště na ženskou galerii. „Stavba přitom získala vrcholně barokní podobu. Přístavba směrem k centru města se však nezamlouvala křesťanům v Boskovicích a žádali její odstranění. Neúspěšně," popisuje Helena Janíková. V této době byly výtvarnou technikou vyškrabávání do mokré omítky stěny působivě vyzdobeny motivy zvířat, přírody, ale i Desatera či Korunou tóry. Časem přibyla i tribuna pro chlapecký pěvecký sbor ve stylu empíru. V polovině devatenáctého století pak byla upravena zejména okna a portál hlavního vchodu v novogotickém duchu do podoby lomených oblouků. V roce 1892 přibyl nad průčelím balkon z blanenské umělecké litiny a v roce 1908 získala okna sálu barevné vitráže. „Poslední významné úpravy především interiéru provedl v polovině třicátých let funkcionalistický architekt Arnošt Wiesner. Při nich byla v roce 1936 synagoga také elektrifikována," doplňuje Janíková.

V roce 1941 židovský svatostánek Němci zavřeli a zřídili tam sklad zabaveného majetku. Jako sklad stavebního materiálu nebo ovoce a zeleniny sloužila synagoga i za socialistické éry. Desetiletí zanedbané péče se podepsalo na jejím stavu. Naděje jí svitla, když kolem ní v šedesátých letech vyrostlo lešení. „Stálo tam čtrnáct let, ale nic se nedělo. Bylo naopak ke škodě, protože děti a vandalové v té době například vytloukli barevné vitráže oken. Lešení se nakonec samo zřítilo," pokračuje ve vyprávění osudů templu Janíková.

Obnovy se budova dočkala až na konci osmdesátých let. „Rozsáhlá rekonstrukce synagogy pokračovala do roku 2001, kdy ji završilo slavnostní otevření," uvedl Jaroslav Klenovský z Židovské obce Brno, do jejíhož majetku budova přešla v roce 1994. Postupně se ale projevily problémy s vlhkostí. Následovala druhá obnova mezi lety 2013 a 2014. „Kromě odvlhčení došlo i na úpravy řečniště. Ty bohužel odstranily podobu z roku 1935 od Arnošta Wiesnera a vrátily se k předchozímu stavu. Myslím, že je to škoda, každá doba má zanechat svou stopu, kterou máme respektovat," je přesvědčen Jaroslav Klenovský.

V současné době má synagoga v Boskovicích nezastupitelnou roli. „Je to pro město nejvýznamnější a turisty nejžádanější stavba v památkové zóně. Z pohledu místních je určitě přínosem, že se zde koná řada kulturních akcí," doplnila boskovická místostarostka Jaromíra Vítková.