V roce 1927 se blanenské železárny staly součástí velkého strojírenského koncernu Českomoravská Kolben-Daněk a.s. (ČKD). V tomto podniku se tehdy vyráběly zbraně a od roku 1933 i tanky. Ty měly nahradit dříve používané francouzské tanky Renault. Právě v roce 1933 nastupují do ateliéru blanenských železáren dva mladí umělci. Prvním z nich byl Antonín Šamla a druhý byl Rudolf Hlavica, jenž dostal od vedení železáren za úkol vytvořit zmenšenou kopii tanku LT-34.

Rudolf Hlavica (1897–1971) byl předním prvorepublikovým sochařem. Narodil se ve Vsetíně a pocházel z umělecké rodiny. Otec byl řezbářem a bratr František velice známým malířem, jenž portrétoval prezidenta Masaryka. Další Hlavicům bratr Emil byl taktéž výborným sochařem. Život Rudolfa Hlavici se v první polovině 20. století ubíral velmi dobrodružným směrem.

Nejdříve se vyučil řezbářem u svého otce stejně jako bratři František a Emil. Zde pracoval až do jara roku 1917, kdy musel narukovat na vojnu. V srpnu 1917 padl na Soči do zajetí a stal se italským legionářem. V Itálii v Padově se setkal na vojenské přehlídce s Masarykem, Benešem a Štefánikem, které později zpodobnil do bust.

O Vánocích roku 1918 se vrátil zpět domů a ještě se zapojil do bojů o Slovensko. Po návratu založil s bratrem Emilem ve Vsetíně firmu na výrobu dřevěných hraček. Rudolf s Emilem doufali, že jim otec František přepustí řezbářskou dílnu, kterou chtěli vylepšit, avšak otec s jejich záměrem nesouhlasil.

Možná i proto se v roce 1923 rozhodl Rudolf Hlavica odejít do Užhorodu, kde strávil jeden rok jako řezbář v tamní továrně na nábytek. Po návratu domů do Vsetína opět pracoval u otce v řezbářské dílně. V roce 1926 zamířil do Prahy, kde získal místo u firmy Stöhrs továrny na nábytek a dekorační předměty. Zároveň se v Praze přihlásil ke studiu na Všeobecné škole uměleckých řemesel, kterou dokončil v roce 1929.

Hlavicova plastika

V letech 1929 až 1932 absolvoval Hlavica Uměleckoprůmyslovou školu v Praze, obor modelování a řezbářství pod vedením profesora Štěpána Zálešáka. Mezi jeho nejznámější díla můžeme zařadit plastiku ženského aktu v životní velikosti ve stylu pozdního art deco nazvanou Elektra nebo Ex oriente lux, lidově přezdívanou Světluška, která dnes stojí v Přerově. Za zmínku také stojí nadživotní busta generála Štefánika, která se nachází Záriečí u Púchova.

Rudolf Hlavica pracoval v Blansku pouze jeden rok, posléze odešel do Brna. Avšak i za tu krátkou dobu stačil navrhnout a vytvořit spoustu děl, jako byly plakety, plastiky, vázy či vodotrysky. Právě tank LT-34 byl jedním z těchto povedených výrobků. Litinová plastika tanku totiž sloužila jako reprezentativní dar Českomoravské Kolben-Daněk pro potencionální zákazníky.

Zatímco originální tank vážil sedm a půl tuny a měřil více jak čtyři a půl metru, Hlavicova zmenšená kopie bojového stroje váží necelých devatenáct kilo a měří třiatřicet centimetrů.

Kolik kusů těchto litinových plastik blanenští železáři odlili, se přesně neví. Ale je více než pravděpodobné, že to bylo pouze pár kusů. Jeden z nich se nachází v expozici blanenského muzea.

Tanky LT-34 vyrábělo ČKD až do roku 1936. Po obsazení českého ohraničí Němci roku 1938 nabídla československá armáda všechny tanky k prodeji, avšak nenašla žádného kupce. Po okupaci Čech a Moravy a vzniku Slovenského státu zůstalo v protektorátu třiadvacet kusů a na Slovensku sedmadvacet kusů těchto tanků. Němci neměli o tyto zastaralé stroje zájem, a tak je sešrotovali. Na Slovensku je však armáda používala až do roku 1944, kdy se tyto tanky zapojily do bojů ve Slovenském národním povstání.

JINDŘICH ČELADÍN
Autor pracuje v Muzeu Blansko