K závodům na kolech se Martin dostal náhodou. „Biketrial jsem poprvé viděl na mistrovství světa před osmnácti lety. Konalo se tenkrát v Blansku na Pálavě a já se na něm byl podívat s rodiči," popisuje sportovec. Když ho přestalo bavit plavání a hledal nějaký nový koníček, vzpomněl si na kolo. „Plavání nebylo nic pro mě. Hodinu a půl trénovat v bazénu se rychle omrzí," směje se Martin.

Jelikož má biketrial v České republice poměrně krátkou tradici, musel mladík s rodiči pročítat různé brožurky a hledat místo, kde se trénuje. Nakonec měli štěstí. „Přímo ve městě ho trénoval Jiří Hollmann, ke kterému jsem se přihlásil. Pořídil jsem si helmu a chrániče a z klubu mi půjčili kolo. Nic víc člověk nepotřebuje," říká jezdec z týmu AMK Blansko. Teď už má své vlastní kolo a na kontě mnoho úspěchů. Nic ale nejde bez cvičení. „Tréninky mám třikrát týdně přibližně hodinu a půl. O víkendu pak většinou bývají závody. Před těmi důležitými jsem v sedle třeba každý den," dodává.

Nad některými kousky Radima Kakáče se tají dech.

Rychlost i překážky

Svůj oblíbený sport popisuje jako dobrodružnější cyklistické závody. „Hlavním cílem je projet trasu za určitý čas a překonat všechny překážky. Za každé šlápnutí na zem dostává závodník jeden trestný bod. Pět trestných, když šlápne oběma nohama. To pro něj znamená konec na trati. Biketrialové kolo je menší než běžné horské a váží něco přes sedm kilo," vysvětluje sportovec.

Závody se konají za každého počasí. V dešti i blátě. Překážky potom kloužou a udržet se na kole je velmi obtížné. Drobné odřeniny nebo podvrtnuté kotníky jsou pro biketrialisty běžnou záležitostí. Pokud závodník nestihne odskočit z kola včas, může se ošklivě poranit. Své nejzávažnější zranění ale Martin neutrpěl na kole. Kotník si pochroumal při parkouru. „Nohu mi operovali a dostal jsem sádru. Šrouby jsem měl v kosti téměř rok," popisuje mladík úraz. Přes zimu musel odpočívat a do nové sezóny nastoupil opět plný sil.

Za svůj největší úspěch považuje jezdec druhé místo na letošním a loňském mistrovství světa. „Na závodě v Tanvaldu jsem neměl ani jeden trestný bod. To už se mi několik let nepovedlo," vypráví nadšeně Martin.

Díky svému koníčku navštívil mladík řadu zemí a seznámil se s lidmi z celého světa. Jen za jedno mistrovství procestoval Singapur, Čínu, Japonsko, Francii a Španělsko. Na výlety po okolí mu ale moc času nezbývá. „Většinou spíme v nějakém malém městečku na hřišti nebo v kempu. Odjedeme závod, prospíme se a je zase čas posunout se dál," popisuje biketrialista. Některé ze závodů trvají až pět hodin a jsou velmi fyzicky náročné. „Po takovém výkonu nejeden ze závodníků zvrací," dodává.

Do budoucna by Martin u sportu rád zůstal. „Uvidím, co mi zdraví a budoucí práce dovolí. Potkávám i pětatřicetileté jezdce," uvažuje závodník. Kromě jízdy na kole se věnuje také masážím. Letos si udělal kurzy na běžné i sportovní masáží. „Díky tomu pomůžu nejen sobě, ale i dalším sportovcům," vysvětluje.

Už nyní občas trénuje mladší žáky. Začínajícím jezdcům radí hlavně hodně cvičit. „Důležitá je technika i dynamika a schopnost udržet rovnováhu. Nestačí jen posilovat. Mnoha jezdcům například chybí gymnastické základy," dodává biketrialista.

KRISTÝNA HLOUŠKOVÁ