Domácí násilí: Výlet

Zbyněk opatrně otevřel vchodové dveře……a nic. Romana nebyla doma. Pro jistotu ještě obešel všechny pokoje a nahlédl i na balkon. Skutečně nebyla. Zbyněk se na chvíli zasnil v kuchyni. Není vlastně podstatné kde, ale o čem. Zbyněk snil o tom co bude následující dva dny dělat, zatímco je jeho žena u své matky. Zbyněk stál v kuchyni a jeho oči se slastně přivíraly. Jeho paže se zvedaly, jakoby nabíral výšku. Stoupal si na špičky a balancoval vedle sporáku. Snil svůj sen o svobodě a ten měl podobu šelmy vlnící se savanou, měl podobu rychle se měnící krajiny za oknem rychle jedoucího vozu, podobal se nekonečnému pohledu na oblaka.

Zbyněk nikdy nelovil šelmy v savaně ani nejezdil rychlými vozy. Zbyněk neměl odvahu, byl zbabělec, tupan a idiot. Říkala Romana. Taky říkala, že kdyby si ho nevzala tak by o něj žádná jiná ani nezakopla protože je nemožnej blbec. Romana vždy dala důraz na slova „nemožnej blbec“, a to tak výrazně, že první slovo, které jejich děti vypustily z úst bylo „emoej bec“. Zbyněk se neumí oblékat, chovat, nemá šarm, neví co je „in“, nemá koníčky a rozhodně není sexy. Romana vlastně vůbec neví proč s ním občas spí, zřejmě za to může její dobročinnost, kterou mají v rodině. Její babička byla dobrovolnicí červeného kříže na západní frontě. Zbyněk dělá v muzeu, to si myslela Romana. Ve skutečnosti je Zbyněk restaurátorem nábytku. Když to Romana zjistila řekla že se nediví že je takový blb a nikdy nic nevydělá, protože má v hlavě jen ty svoje starý krámy. Každém jinej chlap přece vydělává daleko víc a ona by si zasloužila rozhodně lepší osud než strávit život po bohu neschopného natěrače červotočů, který v životě nic nedokáže.

Zbyněk si rozbalil 20 dkg uzeného boku, dal si nohy na stůl a namáčel plátky uzeného do hořčice. Popíjel pivo a myslel na Romanu. Připomínala mu ji rozbitá plovoucí podlaha, na kterou ve vteku hodila budík, připomínala mu ji jizva na jeho ruce, kam ho kousla. Připomínala mu ji jeho ztracená odvaha, jeho zmizelé sebevědomí a jeho strach. Jeho strach vydat se do savany a lovit šelmy, jeho strach rozjet se rychlým autem.
Zbyněk přemýšlel dlouho, asi tak dlouho co středně rostlému chlapovi zabere 20 dkg uzeného a pivo. Po jídle došel k rozhodnutí a bylo to v životě první rozhodnutí, které nekonzultoval s Romanou.
*******
Romana otevřela vchodové dveře…..a nic. Romanu překvapil tichý byt a podivné tušení. Kde ksakru je ten blb, pomyslela si. Práskla dveřmi a hrnula se do kuchyně. Závan, který způsobila zvedl papírek z okraje stolu a ten se pomalu snesl k zemi. Romana vybalila věci a nervózně pochodovala po obýváku. Už popáté se mu pokoušela dovolat a stále to nikdo nebere. Obvolala také jeho přátele a kolegy a nic.
Romana se cítila nepříjemně, protože byla zvyklá mít věci pod kontrolou a toto byla situace na kterou nebyla připravená. Byla vzteky bez sebe a nebylo na kom si ten vztek vybít. No nic, ale já mu ukážu…, říkala si. Říkala si to ještě pár dní a pak se něco změnilo. Romana měla čas přemýšlet a napadlo jí že Zbyněk utekl před ní a už se nevrátí. Napadlo ji že ho vlastně miluje. Sebevědomá Romana dostala strach, její duše se potácela, její srdce chřadlo, její tváře zbledly, vlasy zplihly, oči ztratily lesk a Romana přestala mluvit. Stesk se usídlil v bytě spolu se střepy starých hádek a Romaniných výčitek. Každé z nich teď Romana litovala, litovala každého ošklivého slova, svíjela se pod tíhou svých vin. Beznaděj se usídlila v bytě. Pro Romanu tam už nebylo místo, tak se odstěhovala a byt pronajala.
*******
První věc, kterou nový nájemník udělal, bylo přestěhování sedačky v kuchyni. Na místě kde byla sedačka se choulil papírek s textem: „Jel jsem lovit šelmy. Vrátím se až mě budeš milovat a nebudeš mě týrat. Vrátím se protože tě miluji!“.