SKÓRE ROVNOSTI: Máte kam dávat děti na hlídání?

Domácí násilí: Proměna

Ilustrační foto. Autor: Deník

10.11.2009 13:18

Blanensko - Oblastní charita uspořádala literární soutěž na téma domácího násilí. Název celé soutěže je Mít možnost otevřeně promluvit.

Proměna

Veronika sebou cukla, když zaslechla klíč v zámku. Tak už je doma. Většinou jí stačil jediný pohled, odhadla jeho náladu. Ráda vzpomínala na společné začátky, na chvíle, kdy dokázal být něžný, pozorný. Jen zpočátku. Potom přišly jeho výbuchy, vztek a křik…
Většinou se omlouval, když ji poprvé uhodil, tak i prosil, plakal.
Později už jen mlčel.

Vešel do pokoje, pozdravil a dlouze si ji prohlížel. Trošku zneklidněla, většinou jen něco zabručel a nevěnoval jí pozornost, svalil se do křesla či na židli a poručil si jídlo a pivo…sakra pivo, mráz jí přejel po zádech, vždyť já ho zapomněla koupit.
„Udělala jsem ti rizoto“, řekla tiše, „ale mám tu jen poslední pivo, já…zapomněla jsem ho koupit“.
„To nevadí, nepotřebuji ho. Už ho nekupuj,“ řekl nezvykle klidně a posadil se ke stolu.
„Něco tu pro tebe mám,“ dodal s úsměvem a vytáhl z kufříku tabulku čokolády.
Veronika nevěřícně zírala.
---

Od toho dne (bylo to přesně čtvrtého července, na tohle datum nikdy nezapomene) se její manžel…proměnil…nosil jí květiny, drobné dárky, víkendy spolu trávili procházkami v blízkých horách, byl opět něžný.
Vrtalo jí to v hlavě dlouho, celý měsíc, než se zeptala. Byla už tma a oni spolu stáli na balkoně, poslouchali cvrčka a kochali se výhledem na Měsíc a hvězdné nebe.

„Kdo jsi? Ty přece nejsi můj muž? Tedy jsi, ale jsi jiný, víš předtím…“
On se jen usmál, asi čekal jak dlouho jí potrvá, než se zeptá. Souhlasně přikývl.
„Tvůj muž…tu už není, nebude. Jeho duše je mrtvá. Já jsem průzkumník…odtamtud,“ řekl a ukázal rukou ke hvězdám
Je jedno jak šíleně jí to znělo, ale srdcem cítila, že jí říká pravdu. Položila mu hlavu na rameno.
„Je to tam u vás taky tak krásné?“ zašeptala.

Robert Wankes