Zříceniny mají kouzlo, kterému nedokážu odolat. Odjakživa mě přitahovaly víc než zachovalé zámky. Možná i proto, že prohlídky tam nebývají organizované – nemusím v omezeném čase sledovat výklad průvodce a zároveň vnímat to kolem (obojí nějak nestíhám). Na zříceninu přijdu a můžu si představovat, jak to tam vypadalo, kdo tam žil, a vnímat atmosféru místa. Snaha o záchranu Blanseku mě nadchla. Ale prosím, nedostavujte, nesnažte se jej nějak dotvářet. Ať si zříceninu každý užije podle svého.