Jste považován za jednoho z největších odborníků na internet u nás. Jaké byly vaše začátky?

Zažili jsme s kolegy první dny internetu v České republice. Měli jsme první e-shop, jedno z prvních internetových médií. Teď jsem měl schůzku s týmem, který se zabývá kryptoměnami, jako jsou třeba bitcoiny. Kluci byli překvapení, že o tom něco vím. Tak jsem jim říkal, vždyť já jsem byl u vytvoření první virtuální měny v České republice před dvanácti lety. Leccos jsme zkoušeli už v internetovém pravěku, i když před těmi deseti lety to bylo něco úplně jiného než dnes. Zdá se to jako krátká doba, ale ve světě technologií jsou to tři generace.

Snažíte se pořád udržovat v obraze, co se týče technologických novinek?

Snažím se, abych znal trendy, a když je možnost, tak si je i vyzkoušet. Poznat, které jsou jen sexy a které jsou opravdu významné. Například mobilní aplikace jsou sexy, ale nejsou už komerčně zajímavé, protože je dělá každý.

A co považujete za důležitý trend v poslední době?

V posledních letech byly v módě mobilní telefony a vše, co se s nimi dá dělat. Aplikace, hry a podobně. Už ale není, kam jít dál. Budou se zlepšovat vlastnosti, budou rychlejší nebo líp fotit, ale jinak budou stejné. Teď se začíná uvažovat, že mobil bude centrála a na něj budou napojená periferní zařízení.

Máte na mysli třeba chytré hodinky?

Třeba, nebo doplňky pro zdraví. Člověk, který je kardiak a hrozí mu infarkt, si pořídí senzor ve formě náplasti. Lékaři zjistili, že dvacet minut před infarktem vysílá tělo varovné signály, které tento senzor může zachytit a zavolat záchranku. Senzorů se dá využít v mnoha dalších medicínských oblastech. Třeba ve fitness, kde si člověk změří, kolik za den uběhl a v jaké je kondici. Až po diagnostiku, kterou mobil nepřetržitě sbírá, ukládá a porovnává s daty stovek tisíc jiných lidí a vyhodnocuje, že ukazatele naznačují příchod chřipky nebo jiné nemoci. A to ještě ve fázi, kdy je to možné snadno zarazit.

Takže přístroje budou sloužit jako praktičtí lékaři? Jiří Hlavenka.

Říká se tomu e-health a je to jeden z nejdůležitějších trendů v moderních technologiích. Lidstvo je čím dál hypochondričtější, chceme být zdraví a výkonní. Zdravotnictví je drahé a není důvod platit armádu doktorů, ke kterým přijdete, oni se na vás podívají a předepíšou vám paralen. Brzy vám ho předepíše mobil. Zní to šíleně, ale tam to míří. Jsou tu důležitá specializovaná využití například pro cukrovkáře. U nich odumírají nervy například v chodidlech a už nyní existují podrážky se senzory, které to poznají a varují. Senzory jsou zatím ošklivé a nepohodlné, ale postupně se stanou součástí brýlí nebo se nalepí pod vlasy. Při jednom pokusu pacienty měřily senzory a diagnózu dělal počítač. Pak tu stejnou skupinu lidí nechali vyšetřit od doktorů. Ukázalo se, že počítače to zvládly lépe.

V současnosti se mluví o tom, že mobily a tablety jsou prorostlé s životem lidí a některým se taková závislost nelíbí.

Nemyslím si, že by se lidé stávali otroky věcí. Nestali jsme se masově otroky aut. Auto použijeme jako přibližovadlo. Někteří lidé se stanou závislými na facebooku nebo mobilech, ale to se dá říct o všem. Když v minulosti ještě nebyly telefony, lidé seděli v hospodě. Tvrdě pracovali a pak si večer chodili sednout do hospody, kde našli společnost a někteří tam postupně nechali celý majetek.

Je to podle vás nedílná součást vývoje společnosti?

Moderní technologie nám umožní se rozvíjet nebo vzdělávat a pokud nad sebou nemáte kontrolu, tak jim můžete propadnout. Stejně tak jsme ale mohli propadnou hazardu, sázení na koně, alkoholu nebo kouření. V celé historii lidstva na nás číhá pokušení. Ale většina lidí si zachová zdravý rozum. Technologie nám usnadní spoustu věcí, ale naši schopnost sednout si ke stolu a popovídat si neodstraní. Když chci vyřešit banální problém s kolegy, kteří sedí na různých místech, tak ho vyřešíme přes skype. Protože další možnost by byla sednout do auta a za několik hodin se sejít na jednom místě. Určitá hrozba je závislost na počítačových hrách. Ty jsou tak lákavé, že jim děti mohou propadnout. Je pak úkolem rodičů, je od toho udržet dál.

Používáte sociální sítě jako facebook nebo twitter?

Když si uděláte profil na facebooku dobře, tak je to zajímavý nástroj. Přidáte si lidi, kteří mají názor a mohou něco ovlivnit, a vyhodíte ty, co píšou, že se dobře vyspali. Sdílíte názor, diskutujete. Já třeba takhle testuji některé své názory. Mám tam lidi, které znám, ale jsou rozptýlení po celé republice, a já jsem rád, že s nimi mohu bez problému podiskutovat u odpolední kávy. Facebook je takový, jaký si ho uděláte.

Jako investor a poradce jste se zapojil do mladé brněnské firmy Skypicker, která se zabývá internetovým prodejem letenek. Čím vás zaujala?

Vyhledal mě zakladatel společnosti Oliver Dlouhý a poprosil mě, jestli mi může představit svůj podnikatelský plán. Sešli jsme se v kavárně, dorazil tam mladý neučesaný kluk s batohem a začal něco vyprávět a mávat u toho rukama. Zaujala mě jeho osobnost, připadal mi cílevědomý, kreativní a zároveň na svůj věk podnikatelsky zralý. Řada lidí s nápady jsou vědci, kteří nemají ponětí o světě a neví, jak vést firmu. Nápad se mi zdál dost inovativní a zároveň odvážný. Protože říct si v brněnské kavárně, že chci ovládnout světový trh s letenkami, to je správná drzost.

A ta drzost byla pro vás rozhodující?

Člověk si říká, jaká je šance, že to vyjde. Když má celý trh tři sta miliard eur ročně, tak i když bude úspěch desetkrát menší, než plánují, pořád to je skvělé. Trh s letenkami je velký, ale přišlo mi, že to jde z Brna zvládnout obsloužit bez velkých investic. A přišlo mi, že Oliver ví, o čem mluví a jak to zvládnout. Že má podnikatelský talent. Zatím jsem spokojený, protože kluci jedou jako blázni. Uplynuly dva roky od prvního impulzu, přesně před rokem jsme prodali první letenku. Teď už máme obrat několik milionů měsíčně.

Jaká je vaše role ve firmě?

Asi mentorská. V začátku to obnáší hodně setkání s rodícím se týmem a debatování. Mají plány, já je rozvádím dál nebo jim oponuji. Oni mají nápady a hluboké znalosti oboru a já mám zkušenosti z několika desítek druhů podnikání, kterými jsem prošel. Zkušenosti s řízením větší firmy. Skypicker má za sebou už pohlcení jednoho konkurenta, které jsem spoluorganizoval, protože se vyznám v prodeji a nákupu firem a vím, kudy jít. Jsem s vedením firmy v trvalém kontaktu a jednou měsíčně máme porady.

Vnímáte při spolupráci generační rozdíl mezi vámi a zakladateli firmy, kterým je jen lehce přes dvacet?

Vždycky jsem pracoval s lidmi všech věků a někdy i velmi mladými. Měli jsme kluka, který studoval střední školu a zároveň byl šéfredaktorem tištěného časopisu. Radši jsem se neptal, jak to dělal. Naše zvyky se samozřejmě trochu liší. Já jsem vyrůstal na počítačích a je to taková moje osobní zbraň. Pro ně je přirozenější mobil, na kterém dělají všechno.

KDO JE JIŘÍ HLAVENKA
• narodil se v roce 1964 ve
  Valticích na Břeclavsku
• získal inženýrský titul na
  Strojí fakultě Vysokého učení
  technického v Brně
• spoluzakladetel nakladatelství
  Computer Press a společnosti
  Intershops
• jako soukromý investor
  působí v brněnské firmě
  Skypicker a ve virtuálním
  mobilním operátorovi Fayn
• je ženatý a má jedno dítě
• ve volném čase ho zajímá
  hudba a biologie

V podnikání se věnujete také virtuálnímu operátorovi. Když před rokem virtuálové vstoupili na trh, očekávala se revoluce v cenách a převratné změny. To se ale příliš neprojevilo.

To je pravda. Prvním důvodem je, že velcí operátoři si chtějí udržet zisky a pokud možno je ještě navýšit. V České republice funguje oligopol. Jsou tu tři tržně vyrovnaní hráči, kteří patří pod obří korporace. Ti si domluvili rozdělení trhu a soutěžení víceméně předstírají.

Funguje tu podle vás korupce?

Nechci mluvit o korupci, protože bych musel někoho chytit a vyfotit. To se nikomu kromě nešťastného Davida Ratha nestalo. Než aby se manažeři předháněli v cenách, tak se na golfu domluví, že si nebudou konkurovat. Korporace k takovým dohodám vždycky mají sklony. Zřizují si vlastní virtuální operátory, což jsou jen jejich jiné značky a vydávají to za konkurenci. Nám ostatním to pak jde ztuha. Chtěli bychom mít lepší podmínky, nabízet služby v sítích všech operátorů nebo možnost nakupovat neomezené tarify a lépe prodávat data, protože v budoucnosti půjde hlavně o ně.

Volání ztratí na významu?

Za tři roky už se zákazníci nebudou ptát, za kolik máte volání? Budou se ptát, za kolik jsou data. Lidé budou telefonovat přes internet. Na mobilech už existují programy, které to umožňují. Nebudou potřeba telefonní čísla. Člověka si najdete třeba na facebooku a to stačí, abyste mu mohli zavolat. Klasické telefonování bude zastaralé jako dnes pevná linka. Důležitosti dat se operátoři bojí a nechtějí tam pustit konkurenci.

Jak to chcete řešit?

Asi už se budeme muset bránit právně, abychom ukázali, že trh není dost otevřený. Oni nám udělali škvírku, kterou ztuha prolezeme, a pak říkají, že jsou virtuální operátoři k ničemu. Velcí operátoři jsou velmi kvalitní firmy, dobře řízené, mají nejlepší lidi, není jednoduché tomu čelit. Česká republika by se měla inspirovat Německem, které podporuje domácí společnosti. Ví, že to, co vydělá malá nebo střední firma, v té zemi zůstane. Zisky velkých korporací ihned odsviští pryč.

Vy jste se k tématu obřích firem vyjádřil i ve svém komentáři k brněnskému projektu Amazonu.

Řekl jsem tam to, co si málokdo troufl. Že se jedná o podřadná místa. Amazon je skvělá firma, technologicky na světové špičce. Zároveň se vyznačuje tvrdými pracovními podmínkami. To by Česká republika při jednání měla mít na paměti. Česká vláda měla říct: patnáct set nízko kvalifikovaných míst je super, ale my je chceme v Bruntále nebo u Havířova. Tam není vůbec práce.

Podle vás Brno takového investora nepotřebuje?

Brno je město univerzit a hi-tech firem, podniky tu nabízí dobrou a lépe placenou práci. Proč to stavět tady a u Prahy? Kdo tam bude pracovat? Ukrajinští dělníci. Obyvatelé z těchto měst tam nepůjdou. Je to náročná práce, jednotvárná a lidé z okolí Brna se do takových zaměstnání moc nehrnou. Každá stavební firma vám řekne, že když shání kopáče, Čecha nesežene.