Například blanenským basketbalistům tak chybí hráči do týmů ve starších kategoriích. Ti, kteří u basketbalu přece jen vydrželi, tak musí hrát zápasy za jiné kluby.

„Jako občanské sdružení v Blansku působíme šestým rokem. Pokryli jsme dětské kategorie nejmladší minižáci, mladší minižáci, starší minižáci. V těch jsme týmy sestavili bez problémů. Chybí nám ale starší hráči od kategorie U14, což jsou ti ve věku čtrnácti, patnácti let a výš," přiblížil místopředseda a trenér Basketbalového klubu Blansko Antonín Zezula.

Hráči Blanska, kteří už spadají do starší kategorie, tak za svůj tým nemohou hrát zápasy. „Máme tady například několik hráčů v kategorii U17, kteří budou příští rok přecházet do vyšší kategorie U19. Vzhledem k tomu, že jsou šikovní, byla by škoda, kdyby nemohli hrát zápasy. Musíme je proto dávat na hostování do Brna, kde hrají za extraligová družstva. My bychom totiž tým nesestavili a bylo by pro ně špatné, kdyby jen trénovali a nemohli si zahrát. Říká se, že nejlepší trénink je zápas," řekl Zezula.

Kritická puberta

Vlivů, proč děti nevydrží u sportu až do dospělosti, je podle něj více. „Blansko je menší město a možností sportovat je tu dost. Zájem dětí se tak tříští. Vliv na to má i puberta a určitě také nástup na střední školu, který na děti klade vyšší nároky a nemohou se tak sportu už tolik věnovat," míní Zezula.

Přesto se trenér snaží své svěřence u sportu udržet. „Důležité je, aby děti tréninky bavily, takže musí být dostatečně pestré. Dalším faktorem je vzájemná komunikace trenéra a dítěte. Pokud toto chybí, dítě u sportu nevydrží," řekl Zezula.

S odlivem náctiletých sportovců se potýká i blanenský oddíl atletiky. „Do osmnácti let u sportu vydrží zhruba třetina až polovina dětí. Potom odpadne tak devadesát procent členů klubu. Máme proto problém se sháněním nových trenérů, kteří by vedli děti. Několik let máme už jen dva trenéry. Obecně se věkový průměr trenérů atletiky šplhá k šedesátce," přiblížil Jiří Ošlejšek z Atletického oddílu ASK Blansko.

Rozhodující vliv na odliv dětí z oddílu mají rodiče. „Na začátku je snaha rodičů dávat děti do oddílu čím dál dříve. Když dítě nastoupí na střední školu, už ho rodiče přesvědčují, aby se raději věnovalo studiu a sport omezilo," řekl Ošlejšek.

Podle vedoucí oddílu plavání ASK Blansko Dagmar Kuncové děti také nejsou moc zvyklé překonávat překážky. „Postupně se musí přidávat víc a víc tréninků a je to stále větší námaha. Navíc dokud jsou děti malé, chodí na tréninky i závody rodiče s nimi a podporují je a povzbuzují. Když ale povyrostou, zájem rodičů opadne a dítě potom ztrácí motivaci, aby se snažilo, nemá se komu pochlubit," míní Kuncová s tím, že nejtěžší je právě toto období překonat. „Zvládne to maximálně desetina dětí," dodala Kuncová.