POŠLETE ROBERTOVI ŠAMONILOVI VZKAZ: ZDE

Zdar. Jsem v Chartúmu. Nejnapínavějším dnem z minulého týdne bylo bezesporu pondělí. To měla z Asuánu odplout loď do Wadi Halfy. V přístavu mi řekli, že loď vyráží v deset a lístky si můžu koupit před odjezdem. Tak jsem přišel raději v sedm, abych nic nepromeškal.

Ale lodníci přišli s tím, že lístku budou až v devět. Kolem osmé jsem uviděl dva bělochy, tak jsem šel za nimi poklábosit. Vyklubali se z nich dva Brňáci. Jura a Petr. Měli stejný problém jako já, stejně jako jeden Francouz a dalších několik cestujících. V devět nám řekli, že lístky se budou prodávat za dvě hodiny. Ale asi mysleli že až ve dvě. Lístky jsme měli nakonec až chvilku před čtvrtou hodinou odpoledne. Loď vyplula v sedm večer.

Do Wadi Halfy jsme dorazili v úterý odpoledne. Odbavení na súdánské celnici bylo bez problémů. Tamní celníci měli dobrou náladu a byli velmi ochotní, milí a rychlí. Takže asi za hodinu jsme byli za celnicí.

ČTĚTE I SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY O ROBERTOVI V PRAVÉM HORNÍM ROHU

Ve středu jsem se ještě musel nahlásit na policii a něco po půl desáté jsem z Wadi Halfy konečně vyrazil dál. Cesta vedla kolem Nilu do Dongoly a potom přes poušť do Chartúmu. Asi padesát kilometrů před Dongolou jsem potkal na kole nějakého Švéda. Napadlo mě, že ho vyfotím, jenže ouha. Foťák nikde. Takže zpět padesát kilometrů proti větru na místo, kde jsem předtím obědval. Ale foťák nikde. Zamířil jsem tedy zpět a na jedné objížďce jsem ho našel. Dal jsem ho do přední brašny a radši s ním teď spím i ve spacáku.(úsměv)

Silnice a cesty jsou zde dobré. Široké a bez výmolů. Po lepších jsem na své cestě zatím nejel. Navíc je tam minimální provoz. Při dopravní špičce mě předjíždělo asi deset aut za hodinu. Jede se mi fajn a vše je v pohodě. Súdánci, se kterými jsem se setkal, byli milí a pohostinní. Nestalo se, že by mě nepozvali ke stolu na jídlo. Mějte se fajně.