S časem 9:34:36 zaostala šest minut za svým osobním rekordem. „Na to, že jsem kvůli nemocem v součtu asi půl roku neběhala, tak jsem spokojená,“ říká houževnatá sportovkyně, která se na mistrovství připravovala tři měsíce.


Jste spokojená se svým výsledkem? Zaostala jste šest minut za svým osobním rekordem, ve světě jste skončila 42., v Evropě 33.
Vzhledem k tomu, že jsem byla celý rok často nemocná a v součtu jsem asi půl roku neběhala, tak jsem spokojená. Bylo to v konkurenci 76 závodnic, některé ale vzdaly nebo nesplnily jedenáctihodi­nový limit.

Jak dlouho jste se na závod připravovala?
Poslední tři měsíce. Týdně jsem naběhala zhruba sto kilometrů.

Jak se vám běželo v Gibraltaru, vyhovovala vám trať?
Trať byla docela nepříjemná, běželo se přes doky podél moře, střídaly se koleje, asfalt, kostky. Navíc vítr od moře se otáčel, takže jsme vlastně běželi neustále proti němu. Devadesát kilometrů jsem běžela na rekord, ale těch posledních deset už jsem zpomalila.

Co je nejdůležitější v takto dlouhém závodě?
Určitě je potřeba rozumně odstartovat, nepřepálit začátek a dobře rozvrhnout síly. Důležité je dobře rozvrhnout jídlo a pití, jak vás chytnou křeče v nohách a v žaludku, může být už všechno ztraceno. Strašně důležitá je psychika. Všechno je to o důkladné přípravě. Je potřeba si uvědomit, že stokilometrový závod neběhá člověk zas tak často.

Pořadatelé prý vyrobili na trati docela nepříjemné zmatky…
To je pravda. Nejprve se běží dvě smyčky ve městě a hned na tu první nepřistavili nikoho poučeného, takže jsme si naběhli asi dva kilometry navíc. Ty pak ubírali za provozu v dalších kolech. Výsledkem bylo, že jsme prvních sedmnáct kilometrů nevěděli, jak běžíme rychle, což je dost problém vzhledem k tomu, že musíte mít v hlavě celý závod rozvržený.

Jaká byla atmosféra kolem trati, bylo tam dost diváků?
Atmosféra byla skvělá, bylo dost lidí podél celého okruhu a bylo i hodně kontrolních míst. Organizačně to bylo ve všech dalších směrech skvěle zvládnuté. Bydleli jsme všichni na jedné lodi v doku, takže jsme společně jedli i trávili čas, třikrát denně bylo výborné jídlo…

Takže romantika na lodi?
Přesně tak, užívali jsme si nádherné východy a západy slunce nad mořem.

Není lepší běžet dlouhý závod v krajině než se trápit nekonečným počtem stejných kol?
Mně je to celkem jedno, kde běžím, ale ono to má svá pravidla. Pořadatelé musí dodržet určité standardy, co se týče trati i povrchů, aby to splňovalo podmínky závodu mistrovství světa. Nemůže se vytyčit trasa napříč krajinou.

Jaká byla konkurence? Přibývá běžců v této kategorii, nebo ubývá?
Je to stejné, je to sice oficiální nejdelší atletická disciplína, ale není to olympijský sport. Takže v tom nejsou ani peníze a tím pádem to neběhají žádní sportovci z exotických zemí, kteří by byli jasně nejlepší. My jsme oproti světové elitě velice slabé, aspoň v kategorii žen. I já si můžu dovolit být v naší reprezentaci, protože dívek, které by si vybraly takhle dlouhou trať, je u nás málo.

Jak je to s penězi? Předpokládám, že si cestu platíte sami, finanční odměny nejsou žádné a český atletický svaz nepřispěje…
Mezinárodní atletický svaz platí ubytování a jídlo, pak je ještě dvacet dolarů na závodníka. Ostatní včetně cesty si platíme sami. Český svaz přispíval třeba oblečením, ale to letos nebylo. Za umístění jsou pouze medaile, takže peníze v tom nejsou…

Co vás čeká v nejbližší době za program?
Já jsem po návratu samozřejmě hned dostala angínu, takže jsem se léčila. Chtěla bych dát ještě poslední závody Okresní běžecké ligy a pak začít přípravu na příští sezonu.