„Mám radost z velké účasti dětí, zájem je mnohem větší než dřív," pochvaluje si v rozhovoru po závodě hlavní organizátor Zdeněk Přibyl. Všeobecný přehled udržel díky tomu, že se po Ráječku pohyboval na kole a stíhal tak vyhlašování výsledků i roli předjezdce na trati.

Těší vás reakce běžců po sobotním závodě?

Sleduji reakce a postupně to vyhodnocujeme. Byl jsem překvapený, všechno jsme totiž změnili. Že se bude nová trať líbit, jsme doufali, protože se vynechala silnice a běželo se z velké části lesem po pohodlné šotolinové cestě. Po polní cestě se běželo i v minulých ročnících, ale tam to bylo obousměrné a pole ještě nebylo tak roztrhané, takže to bylo divoké. Měli jsme obavu z toho kratšího závodu, který měl 7,2 kilometrů a obsahoval i to prudké stoupání. To je zase atraktivní pro ty rychlejší atlety.

Zatím jsem slyšel jenom chválu…

Trať je pěkná, ale do budoucna budeme vždycky trnout, jaké bude počasí, protože v případě ledu nebo deště to bude asi komplikovanější.

Jaké je poučení z letošních změn?

Myslím, že se osvědčily, chceme zachovat i zázemí, které se přesunulo ze sportovní haly do budovy Staré školy, všechno bylo pohodlnější, bylo tam teplo a útulno a úplně jinak se pak uklízelo.

Nikde jsem u startu ani při vyhlášení výsledků neviděl představitele obce, přitom třeba na fotbale bývá starosta pravidelně. A Ráječkovská desítka je největší sportovní akce, patří do dvou běžeckých pohárů a závodilo zde přes pět stovek lidí včetně sto dvaceti dětí. Navíc tady mládež uslyší mnohem méně vulgarismů a taky tady nejsou opilí fanoušci na rozdíl od zápasů v kopané. Nerozumím tomu, proč se vedení obce s tak významnou akcí nechlubí?

Ráječko je spíš fotbalová obec, občas někdo ze zastupitelů nakoukne, ale nějaký velký zájem není. Obec přispívá na činnost klubu SC Ráječko, se zajištěním jednotlivých akcí nám pomáhají sponzoři a kamarádi.

Ty krásné perníkové medaile jste si pekli sami?

Ne, za ně musím poděkovat studentům Střední školy technické a gastronomické v Blansku, kteří to všechno pod dohledem Markéty Sedláčkové a Jaroslava Libiše vyrobili, upekli i popsali. Dík patří i řediteli panu Čípkovi, který takovou spolupráci umožňuje. Celkem jsme tady měli 800 koláčků, 36 sekaných a 260 perníkových medailí. Na stupních vítězů se vystřídalo osmdesát lidí, každé dítě, které doběhlo do cíle, dostalo medaili i diplom.

To je hezká statistika. Daří se vám zapojovat do závodů i místní?

Myslím si, že se to poslední roky rozjíždí. Už na posledním Magormanovi bylo hodně Ráječkovských, v sobotním běhu také. A dokonce jezdí místní s dětmi i na Vysočanský triatlon. To dřív nebylo. Mám z toho radost, protože tohle jsme od začátku chtěli, proto jsme také zakládali SC Ráječko.

Překonali jste účastnický rekord, vloni bylo necelých čtyři sta lidí, letos přes pět set. Čekal jste to?

Loni to bylo 393 lidí, letos 519. Vzhledem k tomu, že všechny předchozí běhy Brněnského běžeckého poháru zatím překonaly rekordy, čekal jsem, že bude víc jak čtyři stovky lidí, ale nevěděl jsem o kolik. Velkou roli hraje počasí, kdyby bylo hůř, asi by jich tolik nepřišlo.

Je to podle vás tím, že běh je stále populárnější sport?

Lidi se naštěstí už trošku probrali. Je to vidět i v dětských kategoriích, letos tady bylo 125 dětí, což je úžasné číslo. A také vyhlašování výsledků mělo skvělou atmosféru. Závody zvládaly děti možná lépe než rodiče, některým hrozil infarkt, jak to prožívali, děti byly v pohodě. Dřív jsme dětské kategorie ani nedělali, protože nebyl zájem.