„Soupeře z mé vlny jsem po chvíli předjel a než jsem dohnal ty z předešlé, jel jsem na trati úplně sám. Šlo o zvláštní pocit v závodě, kde startuje čtyři tisíce lidí," usmívá se pětatřicetiletý Karlík, který v létě mění lyže za triatlon.

Před závodem jste si dal za cíl dojet pod tři hodiny a zajistit si první startovací vlnu pro příští ročník. Vše jste bohatě splnil. Překvapilo vás, že to šlo tak hladce?
Ano. Závod však byl hodně rychlý, což dobrému času pomohlo. Vydařily se podmínky a měl jsem i dobře připravené lyže.

Vyjížděl jste z druhé vlny. Jak důležitá je startovní pozice?
Při mé první účasti jsem vyjížděl úplně z poslední osmé vlny. Šlo o můj první závod na běžkách, pořadatelé tak neměli nějaký výsledek, podle kterého by mě na start zařadili. Prvních patnáct kilometrů to byl turistický pochoďák, občas jsem šel mimo stopu v rygolu, abych někoho předehnal. Podruhé jsem startoval ze čtvrté vlny, to už bylo lepší. Nyní už jsem stál ve druhé a hned na startu jsem si stoupl dopředu. Po dvou kilometrech jsem se octl na trati úplně sám. Předjel jsem všechny z druhé vlny a ty z první ještě nedohnal. Šlo o zvláštní pocit, když závod jel čtyři tisíce lidí a já nikoho kolem sebe neviděl. (úsměv)

Dáváte přednost masovým závodům nebo komornějším?
Na každém se snažím hledat něco, co se mi líbí. Když jsem se třeba právě na Jizerce na startu podíval za sebe a viděl ten dav, dostal jsem husí kůži. Kde jinde si také můžu na start stoupnout a poměřit se s hvězdami, které hltám u televizních přenosů? Na malých závodech se mi zase líbí rodinná atmosféra.

Připravil jste si lyže sám?
Vždy to tak je, alespoň se skluzovými vosky. Jenže podmínky před závodem byli všelijaké, tak jsem si raději nechal lyže udělat ráno před závodem. Namazali mi to dobře.

Elitní běžkaři zvládnou celou Jizerskou padesátku technikou soupaž. Troufl byste si na to?
Asi bych to zvládl. Už nyní jsem tak odjel asi pětadevadesát procent závodu. Jenže čas bych měl asi pomalejší. Do kopce bych totiž musel stoupat stromečkem, to bych asi neupíchal.

Jak dlouho na běžkách závodíte?
Běžky pro mě byly v zimě vždy hlavní náplň, s kamarády jsme turisticky projeli všechny hory u nás. Jednou asi před třemi lety jsem si řekl, že ještě nejsem tak starý a mohl bych zkusit závodit.

Velmi dobře jste letos zajel třeba i Karlovskou padesátku kde jste skončil devatenáctý. Pomohla vašim výkonům dobrá zima a možnost trénovat v okolí Blanska?
Doma jsem toho právě moc nenajezdil. S úpravou stop to je všelijaké, a když chce člověk kvalitně potrénovat, je lepší dobrá stopa. Proto spíš jezdím na Vysočinu, kde najdu strojově upravené stopy.

Nedávno jste v Jizerských horách absolvoval i závod Boboloppet, který měří 90 kilometrů. To už je pořádná vzdálenost…
Jel jsem ho letos už podruhé a zatím pokaždé jsem ho bruslil. Chci ho dát také klasicky, protože je to náročnější. Musíte víc řešit mazání, což není na takové vzdálenosti sranda. Na bruslení však musí mít člověk fyzičku.

Jak se po 90 kilometrech na běžkách cítíte?
Druhý den se mi na ně znovu nechce. (smích) Další den už je to však dobré.

Jako svůj oddíl uvádíte TriSki klub Márovky – Blansko. O co jde?
Na první Jizerce jsem vyplňoval přihlášku, kde byla i kolonka klubová příslušnost. Všichni tam měli všelijaké oddíly, tak jsem si řekl, že musím rychle něco vymyslet. Přes léto tvoří moji hlavní náplň triatlon a v zimě lyže. Márovky jsou pak část Lažánek, kde jsem vyrůstal. V klubu jsem zatím sám. (úsměv)