Minervě tak ubyl nejvýraznější soupeř. Páteční zápas s Uherským Brodem už nemohl na jejich postavení v tabulce nic změnit a navíc je teď čeká čtrnáctidenní volno, protože postupují přímo do semifinále. Hosté předváděli v posledním zápase základní části v Boskovicích mdlý víkend a za čtyřgólového vedení pustil do brány gólman Hrachovina Zrzu. Na střídačce ale nevydržel a ve třetí třetině naskočil do útoku. „Bál jsem se, aby to soupeř nebral jako znevážení, ale já jsem si tím splnil sen,“ dodal po utkání manažer Minervy.

V utkání s Uherským Brodem jste jasně zvítězili, byl to tak snadný soupeř, nebo jste předvedli tak skvělý výkon?
Takový Uherský Brod jsem ještě neviděl. Podle jejich slov měli problém se sejít, už ve Šternberku vlastně prohráli 16:0.

Střídal jste ve druhé třetině, myslel jste, že už je rozhodnuto?
Jasně jsme vedli a já jsem měl do té doby pět nebo šest zákroků, tak jsem šel na střídačku.

Vy jste se pak ale objevil ještě na ledě…
O tom bychom asi neměli moc mluvit, mohl by si na to někdo stěžovat.

Na druhou stranu, i kdyby vám ten zápas kontumovali, pro Boskovice by se nic nezměnilo. A s ohledem na stav hokejových soutěží je to asi jedno, ne?
No já jsem si tím splnil svůj dětský sen. Naskočil jsem na tři střídání do útoku.

Jak k tomu došlo? To jste tam vjel mezi spoluhráče?
Seděl jsem na střídačce, měli jsme tři vyloučené hráče a já jsem trenérovi z hecu řekl, že bych nastoupil. A on řekl, ať jdu. Půjčil jsem si výstroj od Maksiče (obránce Maksa – pozn. autora), který má asi dva metry, brusle byly asi jedenáctky, takže jsem v tom plaval jako kocour v botách, ale zahrál jsem si v útoku.

Nemrzí vás, když jste si splnil ten sen, že jste tedy taky nevstřelil gól? I když to by asi byl také problém v zápise…
No právě. Ale já jsem si dostatečně užil radost po jednom našem gólu, u kterého jsem byl.

Nechcete v útoku zůstat?
To v žádném případě, já jsem si to vyzkoušel, ale za nic bych to nevyměnil, vůbec nechápu, jak tam můžou kluci hrát.

Přitom normálnímu člověku by přišlo snesitelnější na někoho střílet než si stoupnout do brány a snažit se, aby mě co nejvíc ran trefilo.
Já se velice rád vrátím do brány a klidně budu chytat puky letící sto kilometrů v hodině, připadá mi to bezpečnější.

Nebral to soupeř jako zesměšnění?
Toho jsem se bál, ale doufám, že ne, chtěl jsem si to opravdu jen zkusit. I když je fakt, že jsem se na buly potkal se Suhradou, s kterým se znám z in–line hokeje, a ten se netvářil zrovna přívětivě, ale snad to pochopil.